Červen 2011

Kapitola První (kousek)

8. června 2011 v 15:58 | Feli
,,Breate! Delej, doveď sem tu herku!" Křikl muž přes rameno. Mladík zvedl hlavu od čištění kopyt černého hřebce. ,,Jistě otče" kývl a vzal koně za udidlo. _Hřebec zafrkal a pohodil hlavou, nejspíš tušil, že je dnešek jeho posledním. ,,Pojď vyzval" ho Breat a zatahal za udidlo. Kůň ale zarazil kopyta do země a odmítal se hnout. ,,Breate,Pohni sebou!" pobídl ho muž. V tu chvíli hřebec zařehtal, mocně máchl hlavou a stoupl si na zadní. Ve vzduchu zahrabal kopyty, Breat se nestohl pustit a kůň ho srazil na kolena. ,, Breate, to sem neumiš... Dělej chyť ho!" poručil muž, když uviděl jak se kůň otočil a vyrazil ze statku pryč. Mladík vyskočil na nohy a rozeběhl se za hřebcem. ,,Sttůj!" křičel na něj. Hřebec nereagoval na jeho volání a běžel mezi domy dál.Vaplašení vesničané mu uskakovali z cesty. Před hřebcem se objevil vysoký dům. Slepá ulička. §Breat se zaradoval, teď ho chytím. Hřebci to zřejmě taky došlo, proto zastavil a naštvaně zafrkal.Mladík přešel do kroku. ,,No ták pojď sem" promluvil a natáhl ruku po udidle. Hřebec na něj pootočil hlavu. ,,Pojď Rimoku" jemně zatáhl za udidlo, chtěl ho dovést zpátky na statek. Jenomže s tím Rimok nesouhlasil. Prudce se otočil a vyběhl uličkou ven. Breat zaklel a rozeběhl se zaním. Když míjeli domy přešel Rimok z cvalu do klusu. Mladík za ním stále běžel, nemohl ho nechat utéct, otec by ho krutě zrestal. Věděl něco, co on ne, a to ho štvalo. Nesnášel tajemství a už vůbec né překvapení. Najednou si uvědomil, že spomalil a kůň se mu ztrácí mezi stromy. Přidal. běželi podél útesu, lteré se zlověstně nakláněli nad modrým mořřem a vrhalo na něj stíny. Breat najednou zakopl o kámen, neudržel rovnováhu a skutálel se z mírného svahu až na kraj útesu. Už se viděl jak letí dolů ale stihl se chytit kousku skály. Kaminky se mu zařezávali do ruky zatím co visel zbytkem těla s útesu. Nevěděl co má dělat. Nahoru by se nevyšplhal, na to neměl dost sil, a dolů do rozbouřeného može se mu taky nechtělo. Nebylo možné te pád přežít. Byl ztracený! Ať by udělal cokoli, stejně by se pustil a spadl by do mořských vln, které se rozbíjeli o útesy. Začal se tedy pomalu pouštět, nechtěl se rozloučit se životam ale jiná možnost nebyla. Naposledy s nadechl a pustil se. Letěl rychle s obrovskou rychlotí. Zavřel oči, bál se smrti. Najednou schytal ránu do hlavy. Narazil totiž hlavou na menší výčnělek. I když byl malí, v téhle rychlosti byl dostatečně velký na to aby při nárazu člověk ztratil vědomí. Daál už si nic nepamatoval...


,, Kam ten kluk zmizel?" muž nedočkavě přešlapoval z nohy na nohu. Z aním stál Anděl. Bohužel to nebyl obyčejný anděl ale , který se staral o život na zemi. Tohle byl Anděl temnoty. ,,Kde je ten hřebec!!" optal se přísně. Muž se na něj otočil a poklekl na jedno koleno. Anděl se na něj podíval. Oči mu halili stíny. Měl kápy na hlavě a dlouhý černý plášť. Na zádech měl skrz látku pláště posazená dvě mohutná černá křídla. Stál vzpřímeně, ruce v kožených rukavičkách měl volně svěšené podél těla. Muž se na něj podíval a zaprosil. ,,prosím nezabíjej mně. To můj syn... Breat pustol tohho koně a... " nedořekl. Anděl bez jediné kapky soucitu tasil meč a usekl muži hlavu. Zbytek těla bezvládně padl do seché travy Anděl se uchechtl a zamířil, tiše jako duch pryč.


Pomalu otevřel oči. Do hlavy mu střelila prudká bolest. ,,Au" zasténal a levou rukou si promnul spánek. Seděl v lese, opřený o strom. V dali zahoukala sova. Kde to jsem? Ptala se sama. Rozhlédl se kolem sebe. Jen tmavé stromy a místy i nějaký keř. Před ním se objevilo malé fialové světlo. Blížilo se a zvětšovalo.Když bylo téměr u Breata rozdělilo se na pět další světýlek téže barvy. Mladík sebou cukl. Světýlka kolem něho poletovali a občas se nějaké rozděllilo n adalších pět menších. Tak to šlo dál dokud nebylo těch světýlek tolik, že ať se podíval kamkoli, ostré omamné fialové světlo ho pálilo do očí. Začali mu padat víčka. Kolem něj znenadání proběhl černý hřebec a hlasitě zařehtal. Světélka zmizela. Breat se lekl, ten kůň, který před ním stál mu byl povědomý. Se zájmem si ho prohlížel. Kůň se na něj otočil. Breat sebou škubl. Poznal toho koně, poznal jeho oči. Byl to-,,Rimoku" zašeptal překvapeně
ANo?
Ozvalop se mu v hlavě. Breat na něj hleděl s úžasem. To nebyl on, nemohl být, Koně nemluví, tp nejspíš způsobyla tza velká rána do hlavy

Úvod

6. června 2011 v 15:05 | Feli
Tak tady je úvod:


Daleko od nás a od všeho reálného, se rozprostírá země zvaná Irviménie. Je plná nádherných luk, lesů, řek a jezer. Po celé zemi se rozkládájí vesnice. Obyvatelé této nádherné země si žijí poklidný život se spoustou radosti a štěstí. Jednou ale do jedné z vesnic zavítá nečekaný host...
Na druhé straně země jeden mladík je n o kousek unikne smrti a hned na to zjistí, že má neodkladný úkol. Obě cesty - mladíka a nečekaného hosta s doprovodem - se střetnou. Na obou stranách se vše změní...
Hned po krátké návštěvě v hradu krále se družina pouští do náročného úkolu, který vyžaduje putování po celé zemi a nutnost čelit nebezpečí...





PS: je to napsané po 22:00 tákže to není nic moc :P

Omluva

5. června 2011 v 20:50
Omlouvám se, že jsem neuveřejnila úvod ale u příbuzných není internet :/ a dneska už to nestihnu.....ještě jednou se vám omlouvám snad zítra po škole :)

Ještě dneska

4. června 2011 v 15:49 | Feli
Ahoj
Dneska bych měla zveřejnit úvod mého příběhu, který píšu...

UPOZORNĚNÍ: nečekeje od mého příběhu hodně, teprve s psaním začínám :)